Tentokrát jsme vyrazili ve třech. Stevie, já a Majka. Z Ústí do Lovosic jsme vyjeli vlakem po osmé hodině. Počátek naší túry byl tedy v Lovosicích. Navštívili jsme zříceninu hradu donjonového typu ze 14. století - Košťálov, nebo také Košťál (481 m n. m.). Samozřejmě nás přepadl hlad a žízeň, tak jsme navštívili ve městě Třebenice hostinec U Havlů. Ne, že bychom neměli svačiny, leč teplé jídlo a orosený půllitr piva k zahození není. Žaludky jsme si během chvíle nacpali, ale o to se nám hůře šlo k našemu hlavnímu cíli. Po různých zkratkách přes pole a potoky to už je však jen kousek ke zřícenině středověkého Zaječího hradu postaveném na čedičovém vrchu v nadmořské výšce 418 m n. m. Je to Hanžburek, nebo-li Házmburk. Výhled byl samosebou pěkný, ale z věží jsme se do kraje nepodívali. Černá není přístupná a z Bílé nám to nedovolil roj hmyzu, který ji střežil. Našel se však jedinec, který se o to aspoň pokusil. Stevie. Během pár vteřin byl však zpět na schodišti věže a to celý obalený létajícími potvůrkami :-) O zážitky není nikdy nouze. Teď už jen do Libochovic a zpět do Ústí n. L.
„(…) Hanžburek – náš svatý Hanžburek mi kouká všemi okny až do postele, nechť kde chci, a ten černý Košťál na obzoru plamenného nebe při západu slunce, a ty modré hory – a ta rovina – ty skupiny stromů po ní – a ty vinice kolem, v nich ty bílé domky – a to Labe pode mnou – a Hanžburek – Eduarde, to musíte vidět, to se nedá popsat…“ napsal 9. října 1836 Karel Hynek Mácha ve své světničce v Litoměřicích dopis Eduardu Hindlovi.