Pod úpatím hory jsem se já a Loxley
tak rozeběhli, že jsme utekli Anče a Petrovi. Asi v polovině kopce
na Milešovku jsme potkali skupinku, která se nakláněla nad holkou
sedící na zemi. Pochopili jsme, že se jí udělalo nevolno ba i něco
víc, ale lidí bylo okolo dost, tak naši pomoc nepotřebovali.
Na vrchol jsme společně s vtípky a
potem dorazili rychle. Zanedlouho přišli i Anča a Petr. Jenže v
tom přišel i jeden chlap: "Potřebujeme pomoci s provizorními
nosítky!" Skupinka pomáhající slečně v polovině kopce, se
rozhodla, že ji snese dolů, kde se už záchranáři připravovali pomoci. Nikdo se nehlásil, tak jsem se já a Loxley rozhodli jít.
Za půl hodiny jsme byli zase zpět,
dali si konečně pořádné občerstvení a rychle se chystali dolů,
kde čeká autobus. A+P šli napřed, abychom se v klidu najedli.
Ale ani cesta dolů nebyla jen tak!
Loxley a já jsme se pod úpatím Milešovky nechali zmást skupinkou,
která špatně odbočila a šli jsme taky jinam, než bychom měli. Po
chvilce tápání se skupinka rozprchla úplně jinam a nám dvěma, z
důvodu, že bychom poslední autobus už nestihli, nezbylo nic jiného,
než pochodovat pěšky i zpět do Ústí!!
Až v Dubicích jsme se zasekli po
dlouhém pochodování a marném stopování aut a dali si Kofolu! A
právě tam v té vesnici, jelo jediné auto a to auto jelo do Ústí!!
Pro nás v tu chvilku nejtajnější sen! Přesto jsme dnes ušli, když
to zaokrouhlím, 40 km. Doma u Monči jsem byl konečně ve tři v noci
;-)
Zdar
ročníku 2011!! Video
z pochodu zde.
