Táta Spidera, Růženka a Spider se jednoho brzkého rána vydali do daleké Vídně ;-)

Vše začalo ráno přibližně ve tři hodiny, kdy u postele zazvonil budík. Ano, pro dnešek je čas vstávání už teď!

Ve čtyři hodiny a pět minut jsme už všichni tři přicházeli na zastávku „padesátpětky“, která měla odjezd 4:13. Růženka se ještě jde podívat na jízdní řád, jestli opravdu jede v daný čas jak bylo zjištěno na internetu a HLE! Podle jízdního řádu trolejbus nejede – to je divné, to je divné! Že by to na internetu bylo špatně, nebo že by se Spider překouknul? Není čas na přemýšlení – vlak jede 4:40 – pěšky do města svižným krokem se to dá stihnout.

Nic nám už nepomohlo, že po třech minutách chůze za námi prosvištěl trolejbus a bylo tedy jasné, že na zastávce byl ještě starý jízdní řád. Pěšky jsme už museli.

Ale za svitu měsíčku, který šel do úplňku nám to nevadilo ;-)

Vše dopadlo dobře a zanedlouho sedíme v rychlíku do Prahy, abychom mohli už po půl sedmé i s mizícím měsícem na obloze uhánět pendolinem Praha – Vídeň!!

V hlavním městě Rakouska, konkrétně na nádraží Wien Meidling, jsme byli co by dup. Chvilku nám sice zabralo zjišťování trasy metra (Untergrundbahn) a následné koupení jízdenky, ale Růženka se „spajdřím“ tátou to německo-anglicky vykomunikovali ;-)

Galerii ALBERTINA, což byl náš dnešní hlavní cíl, jsme také nenašli hned, ale kdo hledá najde!

Prohlídka výstavy Impresionismus, kde bylo mnoho pěkných obrazů a dalších malířských náčiní, mě zaujala více, než jsem si myslel ;-) Byla fakt pěkná!

Po ní jsme vyšli zpět do ulic a to do jádra Vídně.

Přivítala nás mohutná vánoční výzdoba v ulicích a ze všech stran bylo slyšet klapání koňských podkov.

To turisty vozilo koňské spřežení, aby se mohli dívat na město z povozu.